Mezi akce, které byly doplněny do městských priorit usnesením č. 55/2016 se nedostala řada propojení, jež by také byla žádoucí. Patří mezi ně i moje „domovská“ trasa, respektive její část mezi Spořilovem a Chodovem. Do seznamu priorit cyklokomise se nedostala, také proto, že jsem ji nechtěl nikterak upřednostňovat. A protože městská část Praha 11 nepovažuje toto spojení za prioritu, považujte tento koncept spíš za soukromou analýzu možností, které pro spojení Spořilova a starého Chodova nabízí koridor Türkovy ulice.
Spojnice není zase tak nevýznamná. Ze Starého Chodova a sídliště mezi Opatovem a Hájemi jde o nejpřímější spojnici do centra města. Směrem opačným pak o spojnici s nejmírnějším stoupáním, navíc potenciálně sjízdnou celý rok. Nevím jak vy, ale já tedy panelačku ze Záběhlic na Chodovec fakt nemusím.
Chodovec leží mezi několika celkem prostupnými oblastmi: starý Spořilov, sídliště Spořilov, sídliště Roztyly, sídliště směrem ke Košíku, starý Chodov podél původní hlavní silnice, jeho druhá strana, říznutá Türkovou přesně v místě bývalé návsi, a sídliště směrem k Opatovu a Hájím. To vše od sebe odděluje jak dálnice 5. Května, tak chaos automoblilových komunikací, slepých účelovek a chodníkových fragmentů východně od ní.
Vyjmenované obytné oblasti tak z hlediska méně zdatného bezmotorového jezdce působí dojmem ostrovů, nepřekročitelně oddělených rozbouřeným oceánem. Cyklotrasy A223 a A225 a několik cyklostezkových fragmentů jsou nicméně dobrým základem pro kvalitní propojení.
Hledal jsem řešení, které rychlým jezdcům nabídne komfortní stoupání bez kontaktu s provozem a umožní rychlé klesání společně s vozidly, a současně zajistí plné propojení slabším jezdcům v přidruženém prostoru. V konceptu mi jde spíš o trasování než o konkrétní řešení. Stezky na chodnících tedy mohou být řešené jak formou společné stezky pro pěší a cyklisty, tak formou povolení jízdy cyklistů po chodníku: to může být v některých případech vhodnější. Stejně tak jsem detailně neřešil, zda se v konkrétním místě vejde cyklopruh vyhrazený nebo ochranný (víceúčelový).
Na následujících obrázcích řeším ideově některá problémová místa, ke kterým je potřeba ještě něco poznamenat:
- Na výřezu 1 je potřeba zajistit dobrou vzájemnou viditelnost cyklistů jedoucích podél Senohrabské a vozidel odbočujících na Spořilovskou.
- Na výřezu 2 využívám nepřístupného technického chodníčku podél Türkovy k jednosměrnému vedení cyklistů odděleně od motorových vozidel. Chodníček je široký asi 1-1,5 metru, což vyhovuje, ale je zoufalém stavu, pro adaptaci by tak kromě snížení obrub bylo třeba položit zcela nový asfalt.
- Aby se na zmíněný chodník dalo dostat, je možné křižovatku s Lešanskou doplnit o nepřímé odbočení vlevo, na které se vjede přímo z přejezdu. Lze se obejít i bez úpravy signalizace, pokud se pro stejný účel zřídí předsunuté stání (způsob jízdy viz [obrázek], který jsem namaloval pro Prahou na kole.
- Stoupání podél Türkovy od Senohrabské výše pokračuje legalizovaným chodníkem, který je vzhledem k návaznostem potřeba zprůjezdnit obousměrně.
- Křižovatka Türkovy a Senohrabské (výřez 2) obsahuje rizikové místo: silné odbočení vpravo do Senohrabské přes uvažovaný přejezd. Zejména hrozí, že zde cyklisté budou vjíždět rychle přímo z chodníku na kolizní přejezd. Toto riziko lze omezit jednak doplněním cyklopruhu v klesání Türkovy před řazením do křižovatky, případně doplněním optických brzd a dalších pomocných opatření.
- Druhým kritickým místem je zastávka Chodovec do centra (výřez 3). Vzhledem k frekvenci zde nelze zrušit zastávkový záliv a případný bypass zasahuje do užívaného soukromého pozemku. Bez stavebních úprav proto navrhuji vést cyklisty v mezikřižovatkovém úseku pouze ve stoupání, a skrz zastávku v úseku cca 30 metrů vést kolo. V klesání lze dovolit průjezd zastávkovým zálivem a odbočovacím pruhem. Cyklista v klesání dá přednost autobusům vjíždějícím do zastávky, stejně by v takovou chvíli nemohl projíždět po chodníku podél autobusu. Ve směru z centra lze zastávku pohodlně obejít historickou ulicí.
- Na kruhovém objezdu pod přemostěním Türkovy (výřez 5) řeším úzký chodník vedoucí ke starému Chodovu využitím prostoru zrušeného odbočovacího ramene křižovatky. Intenzity jsou zde i ve špičce takové, že odebrání ramene nezpůsobí problémy. Cyklostezka je oddělena fyzickou zábranou a jde o jediný úsek, kde je stezka vyhrazena pouze pro cyklisty.
Navržené úpravy lze v první chvíli provést z větší části nestavebně, minimální řešení vyžaduje pouze sražení několika obrub. Signalizované přechody mohou být zatím zachovány, takže v první fázi není třeba provádět ani žádné zásahy do signalizace. V další etapě může dojít k úpravě vytvořením společných signalizovaných přechodů a přejezdů.
Jak vidíte, je tam poměrně hodně chodníčkaření. Vzhledem k charakteru území (komerční areály a kapacitní komunikace, malá frekvence chodců mimo zastávky) to ale považuji za řešení vhodné pro tuto oblast. Sám tudy sice jezdím v provozu, ale musím přiznat, že mít možnost stoupat v klidu po legalizovaném chodníku, už mě tam na silnici neuvidíte. A naopak: mít možnost v pohodě předjet kolonu před křižením Senohrabské, už mě nikdy neuvidíte objíždět to klesání po chodníku 🙂
Koncept jsem zatím nikam oficiálně neposílal, ani jsem ho nepředstavoval cyklokomisi, myslím, že na to ještě není zralý. Přilepuji ho jen k tomuto vláknu na Cyklisté sobě, kde o něm také můžete diskutovat. Realizaci bych viděl možnou ve chvíli, kdy si Praha 11 vezme v podpoře cyklodopravy příklad třeba z Prahy 14.
