Cyklistická doprava je na vzestupu, většina z nás se ale shodne na tom, že její podpora není dostatečná a soustavná. A stejně nesoustavné jako její podpora ze strany města, je i veřejný tlak na zlepšování podmínek pro cyklisty, reprezentovaný konglomerátem jednotlivců a neziskovek, z nichž většina má cyklo jako součást širší agendy. Potřebujeme tedy v Praze „cyklolobby,“ organizaci, která by se zastávala čistě zájmu městských cyklistů, která by díky orientaci na jediné téma mohla vytvořit soustavný tlak a lépe hlídat problémy, které nyní protékají ostatním hlídacím psům mezi prsty? Může taková organizace získat větší podporu veřejnosti, protože bude postrádat širší záběr organizací typu Auto*Matu nebo Oživení, který bývá některým lidem na obtíž? Nebo by omezení záběru jen na cyklisty znamenalo profesní slepotu a neúspěch?
Současná situace
V současnosti se podporou cyklistické dopravy v Praze zabývá především občanské sdružení Auto*Mat, s menší intenzitou také Oživení. Situaci v Praze se věnuje ještě několik osamocených střelců, kteří se na různých místech snaží bojovat s lokálními větrnými mlýny. Pouze bikesharing dělá čerstvá skupina Nikol. Jiné cyklistické organizace situace v Praze nezajímá, jejich zájmem je mít kde jezdit rekreačně (Klub pražských cyklistů) či horsky (Čemba).
Z organizací, které pro zlepšení podmínek pro cyklisty v Praze dlouhodobě pracují, je Auto*Mat zaměřený především na přehodnocení dopravních priorit města a cyklistickou dopravu chápe jako jeden z nástrojů proměny Prahy. To je věc, která řadě lidí nevyhovuje. Oživení (ze kterého se Auto*Mat v minulosti oddělil) staví na stejném ideovém základě, s větším důrazem na chodce. Hlavními tématy Oživení jsou udržitelná doprava a boj proti korupci.
Tyto neziskovky, které by mohly vlajku podpory cyklodopravy nést, mají téma cyklodopravy jako jedno z celé řady, věnují se mu v rámci vlastní agendy dosti nedůsledně. Všechny tyto organizace (včetně Prahou na kole, které postupně přešlo pod křídla Auto*Matu) nemají na důsledný cyklolobbing dostatek kapacity a současně nejsou řadou praktikujících cyklistů přijímány. Také dlouhodobý kontakt s organizačními strukturami města vede postupně ke tlumení požadavků. Abyste něčeho dosáhli, musíte chtít jen to, co jsou lidé v rozhodovacích pozicích schopni skousnout. Další problém je, že když se nedíváte na dopravu jen z pohledu cyklistů, nebudete prostě schopni požadovat věci, o kterých víte, že jsou neúnosné. To je v tuto chvíli třeba i režim na náplavce, který by cyklistům zajistil volnou jízdu.
Nahradí někdo tento slogan heslem "Chceme pohodlný průjezd centrem, protože tamtudy jezdíme"?
Nová cyklolobby
A právě proto je zde prostor pro novou lobby, zaměřenou výhradně na zlepšování podmínek pro cyklisty. Zúžení pohledu jen na cyklodopravu by bylo výhodné. Nevymezování se vůči automobilům by mohlo přilákat podporovatele, kterým nevyhovuje pohled stávajících neziskovek. Konečně, vymezí-li se nová lobby jako spolek odmítající veřejné finanční zdroje, může získat ještě větší podporu. Cyklistů, kteří mají ideové výhrady vůči neziskovému sektoru nebo cyklojízdám, a nechtějí nic jiného, než vyřešit „ten svůj“ problém, je v Praze poměrně hodně.
Je třeba zvlášť upozornit, že bez jistých peněžních zdrojů se jakákoliv organizace, která chce dlouhodobě fungovat a mít úspěchy, stejně neobejde. Pro skutečně úspěšné a koncepční fungování potřebujete odvádět práci v objemu zhruba jednoho úvazku (byť rozděleného na více lidí a prováděného z větší části dobrovolnicky), potřebujete jednat s lidmi, kteří pracují od devíti do pěti, potřebujete docházet na schůze a výbory, které se konají v pracovní době, potřebujete občas vytvořit tištěné materiály, zaplatit něčí odbornou práci a minimálně spravovat vlastní web. Jakkoliv lowcost přitom budete, bez peněz to dlouhodobě opravdu nejde.
Dát se dohromady by museli i zarytí individualisté...
Co ale vlastně bude chtít?
Pro začátek bohatě stačí zaplnění „mezery na trhu,“ která je poměrně zřejmá. Stačí, aby nová lobby zřetelně chtěla cyklistům vyhovující řešení několika nejzásadnějších problémů (víme všichni kterých) a začala pořádně dohlížet na aktivitu města a městských částí. Pokud by tak činila důsledně, získala by rychle značnou podporu od současných cyklistů.
Podrobnou vizi rozhodně nepotřebuje. Nutno říci naštěstí, protože zájmy různých skupin cyklistů se už dnes výrazně liší. Dopravní cyklisté budou chtít rychlá řešení v provozu a vymetení chodců z cyklostezek. Začínající jezdci zase budou chtít chráněnou infrastrukturu na každém rohu. Převážně rekreační cyklisty nebude zajímat centrum, na které naopak cyklisté dopravní budou klást důraz.
Nová lobby může takové rozpory přehlížet, dokud se postupně vlastní aktivitou nevyprofiluje.
Jednoduchý tip, co chtít: třeba kvalitní parkování (ať už si pod tím každý představuje, co chce, od městských stojanů po hlídaná parkoviště na abonentku).
Největším rizikem je neúplný úspěch
Profilace, postupné získání odbornosti, kontaktů a vhledu do fungování města je postupem času nevyhnutelná. Ovšem deklarace jasného názoru na sporná témata může být pro takovou cyklolobby zcela neúmyslným hrobem. Současní jezdci jsou nadšení do jízdy na kole natolik, že jsou ochotni leccos překousnout. Jejich požadavky na infrastrukturu jsou tak často dost jiné než u těch, které je potřeba na kolo přilákat právě proto, aby se provedené úpravy začaly hromadně používat.
Ztráta podpory ortodoxních členů proto hrozí v řadě situací. Když cyklolobby vyřeší několik deklarovaných klíčových problémů a začne se zabývat věcmi (z pohledu členů) druhořadými. Když se v přiměřené době nedostaví žádný úspěch (a cyklolobby se začne zabývat realizovatelnými banalitami). Když se cyklolobby posune směrem k větší odbornosti, přitom ale dál od postojů své členské základny. Když se cyklolobby směrem k větší odbornosti neposune a magistrát ji začně tahat sem a tam na vařené nudli.
Zdatné vedení cyklolobby může ale poměrně dlouho tyto scénáře odsouvat. Napomůže bezpochyby neschopnost města realizovat kvalitně většinu opatření pro cyklisty, ať rekreační, městské nebo ortodoxní. Cyklolobby tak může být klidně i dlouhá léta úspěšným hlídacím psem, který přispěje k vyřešení řady problémových míst a při tom ani nemusí být její pohled na řadu témat souvisejících s cyklodopravou vůbec deklarovaný.
